

,,Pojďte si pro mě!" zakřičel Zero, mladý Charmeleon, na skupinu rozzuřených Poochyen. Poochyeny se rozběhly za rozesmátým Zeroem. Zero doběhl ke stromu a po Poochyenách vypálil Plamenomet. Poochyeny zavyly bolestí a s ožehnutými ocasy, poraněnými tlapkami a se slzícíma očima od žáru ohně se odbelhaly pryč. Zero vítězoslavně zařval.
Rion už dávno spala, když se Zero vrátil z průzkumu okolí. Byla stočená do klubíčka vedle jejího otce Lorina. Lorin se opatrně odtáhl od své dcerky a otočil hlavu k Charmeleonovi. ,,Jdeš pozdě. Už dávno si měl být doma." zavrčel na něj obrovitý Charizard. Zero zahanbeně svěsil hlavu. ,,Ale.. Nech to plavat. Jsou důležitější věci."
Lorin hlavou šťouchl do Rion, která se okamžitě probrala. ,,Tati?" řekla zmateně a pozvedla hlavu k nebi. Na tmavé obloze jako jasná bílá koule ztrácející se v černé mlze zářil měsíc. Byl úplněk. Kolem měsíce se třpytilo nekonečné moře zlatých hvězd.
Malá Charmander se postavila. Její otec ozářen bílým svitem úplňku se na ní starostlivě podíval. ,,Musím odletět. Nevím, kdy se vrátím.. A jestli se vůbec vrátím..." Lorin polknul a upřeně se zadíval na svoje děti. Zero potlačoval slzy a Rion se rozbrečela naplno. Charizard je objal ocasem. Zero i Rion si užívali příval tepla, který sálal z otcova ocasu. Rion se vyšplhala otcovi na hřbet. ,,Rion.. Musím letět..." ,,Poletím taky!" vykřikla Rion a zamávala tlapkou ve vzduchu. ,,Ne. Ty zůstaneš tady se svým bratrem. On se o tebe postará, zatímco budu pryč. Tak.. prozatím... sbohem." Rion seskočila z Lorina a ten vzlétl. Chvilku kroužil nad hnízdem a smutně pozoroval své děti, jak na něj mávají a loučí se s ním. Poté zamířil ke skalám na východní straně od domova.
Lorin letěl celou noc. Odpočinek neptřeboval, síly měl dost, jen občas přistál někde u vody a napil se. Když dorazil ke skalám, ještě za letu se protáhl kupami balvanů, které kryly vchod do jeskyně. Když vletěl dovnitř, zaznamenal, že tu není sám. Náhle odněkud ze stropu vyrazil paprsek elektřiny. Kdyby to Lorin nečekal, zasáhl by ho plnou silou, ale byl na podobné věci připravený, takže Bleskový útok odrazil Ochranným útokem. Útočník v domnění, že svůj cíl bezproblémů zasáhl, vylezl zpoza jednoho balvanu. Úšklebek v jeho obličeji se hned proměnil na výraz zděšení. Přímo před ním stál ten největší Charizard, kterého kdy viděl. ,,Nezírej na mě, ty bídný poskoku!" zavrčel Lorin. ,,Kampak to ten svět spěje, že si Safíra najala na službu hlídače Raichua..." zamumlal si pro sebe, ale ten cizí Raichu ho nejspíš slyšel, protože hned vyhrkl: ,,Nejsem žádný hlídač. Jsem Safířiným učněm a ochotným poddaným!" Když viděl Lorinův pochybovačný výraz, dodal pyšně: ,,A prý mě učiní svým nástupcem, až na to nebude stačit!" ,,A ty tomu věříš?" Lorin se zadíval na vychrtlou postavu Raichua. ,,Jak se vlastně jmenuješ?" ,,Jsem Bagyo. To znamená Bouře. A teď už - kvůli čemu jste tu vy? Safíra si nepřeje být obtěžována." ,,Je moje věc, kvůli čemu s ní potřebuji mluvit. Ty mě k ní koukej okamžitě zavést." Bagyo kývnul, i když nerad. Mávl ocasem a už pádil jeskyní, přičemž chvílemi čekal, až se k němu dostane i Charizard, který se nedokázal pohybovat tak rychle.
Dorazili do velké místnosti. Naproti Lorinovi a Bagyovi stál trůn a na něm seděla Safíra. Už jen koruna na její hlavě a zlatý řetěz kolem krku napovídal, že je to velmi ctižádostivá osoba. Jakmile zahlédla Lorinův výraz, došlo jí, kvůli čemu tu je. ,,Ale ale... Lorin! Co u mě můj starý věrný přítel pohledává? V takové nechutné jeskynní díře!" pohlédla na hory zlata, které byly rozmístěny po celé místnosti. ,,Věrný přítel?!" zavrčel Lorin, i když vycítil ironii v jejím hlasu, ,,Ovšemže ne, ty tupče! Jak bych tě po tom všem, co jsi mi provedl, mohla ještě nazývat přítelem?!" vypálila po Lorinovi Plamenomet. Lorin se neodvážil použít Ochranný útok. Bál se, že by to mohla Safíra považovat jako čin slabocha, takže žár plamene přetrpěl. ,,Vím proč tu jsi. A moje odpověď je NE! Jednoznačně NE a NE! NENECHÁM SLUNEČNOU LOUKU NA POKOJI!" Po každém NE vypálila do stromu Uhlíky, až se jeskyně otřásala. Když se uklidnila, polkla, a pokračovala: ,,Neotravuj mne prosím s těmihle hloupostmi. Už jsem ovládla celé Mrtvé hory! A brzy přijde čas, kdy si to budu muset vyřídit se Skyrem! A to je přece úžasná příležitost! Zabiju ho a pak mu vyfouknu tu jeho louku! A až to skoncuju se Skyrem..... OVLÁDNU CELÝ POKÉMONÍ SVĚT! A ty.. Nepotřebuju tě. Seš k ničemu. Zasloužíš si pobyt v hladomorně!" zvolala a pokynula tlapkou. Bagyo na povel použil Bleskový útok a tak zasáhl Charizardova záda. Lorin se otočil a už si připravoval Plamenomet, ale než ho stačil vypálit, někdo na něj použil Uspávací pyl a on už cítil, jak se začíná propadat do hlubokého spánku...
Rion už dávno spala, když se Zero vrátil z průzkumu okolí. Byla stočená do klubíčka vedle jejího otce Lorina. Lorin se opatrně odtáhl od své dcerky a otočil hlavu k Charmeleonovi. ,,Jdeš pozdě. Už dávno si měl být doma." zavrčel na něj obrovitý Charizard. Zero zahanbeně svěsil hlavu. ,,Ale.. Nech to plavat. Jsou důležitější věci."
Lorin hlavou šťouchl do Rion, která se okamžitě probrala. ,,Tati?" řekla zmateně a pozvedla hlavu k nebi. Na tmavé obloze jako jasná bílá koule ztrácející se v černé mlze zářil měsíc. Byl úplněk. Kolem měsíce se třpytilo nekonečné moře zlatých hvězd.
Malá Charmander se postavila. Její otec ozářen bílým svitem úplňku se na ní starostlivě podíval. ,,Musím odletět. Nevím, kdy se vrátím.. A jestli se vůbec vrátím..." Lorin polknul a upřeně se zadíval na svoje děti. Zero potlačoval slzy a Rion se rozbrečela naplno. Charizard je objal ocasem. Zero i Rion si užívali příval tepla, který sálal z otcova ocasu. Rion se vyšplhala otcovi na hřbet. ,,Rion.. Musím letět..." ,,Poletím taky!" vykřikla Rion a zamávala tlapkou ve vzduchu. ,,Ne. Ty zůstaneš tady se svým bratrem. On se o tebe postará, zatímco budu pryč. Tak.. prozatím... sbohem." Rion seskočila z Lorina a ten vzlétl. Chvilku kroužil nad hnízdem a smutně pozoroval své děti, jak na něj mávají a loučí se s ním. Poté zamířil ke skalám na východní straně od domova.
Lorin letěl celou noc. Odpočinek neptřeboval, síly měl dost, jen občas přistál někde u vody a napil se. Když dorazil ke skalám, ještě za letu se protáhl kupami balvanů, které kryly vchod do jeskyně. Když vletěl dovnitř, zaznamenal, že tu není sám. Náhle odněkud ze stropu vyrazil paprsek elektřiny. Kdyby to Lorin nečekal, zasáhl by ho plnou silou, ale byl na podobné věci připravený, takže Bleskový útok odrazil Ochranným útokem. Útočník v domnění, že svůj cíl bezproblémů zasáhl, vylezl zpoza jednoho balvanu. Úšklebek v jeho obličeji se hned proměnil na výraz zděšení. Přímo před ním stál ten největší Charizard, kterého kdy viděl. ,,Nezírej na mě, ty bídný poskoku!" zavrčel Lorin. ,,Kampak to ten svět spěje, že si Safíra najala na službu hlídače Raichua..." zamumlal si pro sebe, ale ten cizí Raichu ho nejspíš slyšel, protože hned vyhrkl: ,,Nejsem žádný hlídač. Jsem Safířiným učněm a ochotným poddaným!" Když viděl Lorinův pochybovačný výraz, dodal pyšně: ,,A prý mě učiní svým nástupcem, až na to nebude stačit!" ,,A ty tomu věříš?" Lorin se zadíval na vychrtlou postavu Raichua. ,,Jak se vlastně jmenuješ?" ,,Jsem Bagyo. To znamená Bouře. A teď už - kvůli čemu jste tu vy? Safíra si nepřeje být obtěžována." ,,Je moje věc, kvůli čemu s ní potřebuji mluvit. Ty mě k ní koukej okamžitě zavést." Bagyo kývnul, i když nerad. Mávl ocasem a už pádil jeskyní, přičemž chvílemi čekal, až se k němu dostane i Charizard, který se nedokázal pohybovat tak rychle.
Dorazili do velké místnosti. Naproti Lorinovi a Bagyovi stál trůn a na něm seděla Safíra. Už jen koruna na její hlavě a zlatý řetěz kolem krku napovídal, že je to velmi ctižádostivá osoba. Jakmile zahlédla Lorinův výraz, došlo jí, kvůli čemu tu je. ,,Ale ale... Lorin! Co u mě můj starý věrný přítel pohledává? V takové nechutné jeskynní díře!" pohlédla na hory zlata, které byly rozmístěny po celé místnosti. ,,Věrný přítel?!" zavrčel Lorin, i když vycítil ironii v jejím hlasu, ,,Ovšemže ne, ty tupče! Jak bych tě po tom všem, co jsi mi provedl, mohla ještě nazývat přítelem?!" vypálila po Lorinovi Plamenomet. Lorin se neodvážil použít Ochranný útok. Bál se, že by to mohla Safíra považovat jako čin slabocha, takže žár plamene přetrpěl. ,,Vím proč tu jsi. A moje odpověď je NE! Jednoznačně NE a NE! NENECHÁM SLUNEČNOU LOUKU NA POKOJI!" Po každém NE vypálila do stromu Uhlíky, až se jeskyně otřásala. Když se uklidnila, polkla, a pokračovala: ,,Neotravuj mne prosím s těmihle hloupostmi. Už jsem ovládla celé Mrtvé hory! A brzy přijde čas, kdy si to budu muset vyřídit se Skyrem! A to je přece úžasná příležitost! Zabiju ho a pak mu vyfouknu tu jeho louku! A až to skoncuju se Skyrem..... OVLÁDNU CELÝ POKÉMONÍ SVĚT! A ty.. Nepotřebuju tě. Seš k ničemu. Zasloužíš si pobyt v hladomorně!" zvolala a pokynula tlapkou. Bagyo na povel použil Bleskový útok a tak zasáhl Charizardova záda. Lorin se otočil a už si připravoval Plamenomet, ale než ho stačil vypálit, někdo na něj použil Uspávací pyl a on už cítil, jak se začíná propadat do hlubokého spánku...









